ROK 2018 - můj druhý porod a 30kg tuku

ROK 2018 - můj druhý porod a 30kg tuku

ahoj všici,

15.2. - tak se nám překulil Nový Rok, leden a už je tu čas na dalšího "andílka". V uvozovkách proto, protože zase nechce ven jak by měla, už mi plánují vyvolávání, popřípadě další císařský řez. Ikdyž si to nějaké kamarádky moooc (opravdu moc - Pipi) chválí, tak já z toho nadšená nejsem - prodlouží se mi rekonvalescence břišních svalů a už bohužel vím, co to obnáší. No ale ven musí! 

Těším se, těší se celá rodina ... ale to je asi jasné a normální. Já se teda těším na to, že mi konečně skončí to šílené "potápění" a zase si uvidím na prcinu (smích). A hlavně se začnu hejbat. Slyším své ochablé svaly jak plačou po testosteronu.

Mám spoustu plánů, které mi pomáhá zrealizovat můj báječný přítel Honza. V plánu je Be Fit studio Lucka, tak nám prosím držte palce, at jde vše hladce. Doufám, že i Vám chybí moje lekce a věřte, že nezůstane jenom u nich. Na své si přijdou nejen děti, ale i maminky na mateřské či ti, co se bojí do veřejných posiloven.

Teď se s Váma na chvíli loučím, jdu rodit.... smích.... a brzy naviděnou!!! Lucka

22.2. -  myslela jsem si, že další, co Vám sem budu psát, bude chlubení o tom, jak krásná se nám narodila dcera. Ale v Brněnské nemocnici Bohunice mě tento týden šokují a já sedím doma, čekám a čekám co bude. Na pondělní prohlídku jsme si měli vzít raději už věci (Po 19.2.). Jasný verdikt od mého gynekologa i Dr. z první kontroly - přenášet Vás nenecháme! (první porod byl 9 dní po termínu, vyvolaný - protože odtekla voda a po 10 hodinách skončil sekcí).To se ale můj rodící stav výrazně změnil k lepšímu a tak mě poslali domů. Odhadní váha miminka 3,4 kg. Dejte si dlouhou procházku, vanu, víno, sex... určitě se to rozběhne a když ne, ve středu tomu pomůžeme. Středa 21.2. den mého termínu a do nemocnice opět valíme i s kuframa. Jiná doktorka, jiný názor, odhad miminka 3,6 kg a poslala nás domů, v pátek mám přijít na ozvy a v neděli by mě přijali a dali na noc čípky a v ponělí vyvolání. No to jsem zvědavá kolik miminko bude vážit v neděli. Byla jsem psichycky nachystaná, ted jsem zklamaná, rozhozená a slzy mám na kraji. Bojím se co bude, zatím to vypadá na podobný průběh jako můj první porod.

Neděle 25.2. si tak frčíme do nemocnice na příjem. Vše zařízené, zásoby sušenek a pití ukryty v kabelce, kdyby tam taťka se mnou zůstal. Jdu na ozvy, pak na prohlídku k paní doktorce. Už mě nepřekvapilo, že to byla zase pro mě nová tvář. Verdikt podobný jako v pátek... cesty nachystané, ale ten můj čípek je stále vysoko. Ok, pro mě teda příjem na pokoj a ten (již v pátek zmiňovaný) čípek/tableta na noc. Omyl, byla jsem o5 vyslána domů (smích). Už jsem se neudržela a vypadlo ze mě, že je to jak v blázinci!!! Další noc doma, sex a zase ty jejich rady... a v pondělí v 7 ráno příjem rovnou na porodní sál. Každopádně, jestli se nebude dít jak řekla, beru kartu a jedeme rodit do Vyškova. Nevím jestli je to k smíchu, nebo k pláči, ale věřím že se nad tímto za čas budeme s Honzou smát a já Vás alespoň bavím.

Porod - Ano, je pondělí 26.2.2018 a konečně jsme se dočkali příjmu. Ozvy a na pokoji rovnou čípek. Po první sekci mám nárok jen na jeden, ten zabírá do půl hodiny. Kontrakce snesitelné, čípek bohužel stále nahoře, jako-by se bál a schovával se před doktorama, voda celá. Napojená na monitor to takto bylo celé dopoledne. Kolem poledne mi došli píchnout vodu, kudla to byla bolest - většinou tento zákrok nebolí, a pak se to rozjelo. Šílené kontrakce po 2-5 minutách, nevěděla jsem kam uhnout té bolesti, nešlo se soustředit ani na dýchání. Naštěstí jsme měli báječnou porodní asistentku a tak šla zařídít epidural. Ten mi napíchl záda až na potřetí, ale ta úleva za to oprvu stála. Hodina odpočinku a přišel na řadu oxotocin, to už nebylo tak nesnesitelné díky epiduralu který se s ním střídal. Bohužel po 8 hodinách otevřená na 3 cm a s každou kontrakcí se mi miminko vytlačilo nahoru pod prsa než do porodních cest. Po 17 hodině doběhl pak doktor, že to naše dítko už půl hodiny sleduje jakou tam vyvádí neplechu a že musí okamžitě ven. Ten fofr co pak nastal nejde ani popsat, i Honza zůstal stát s otevřenou pusou než zakoktal "a co já".  Za chvilku jsme byli oba na sále a čekali až mi vydělají ten zázrak z břicha. V 18:10 Nikola Cenková 3570g a 49cm -> Pak už nás zaplavila jen láska a šťastný pláč hrdých rodičů - ten pocit nejde nijak vyjádřit, ten si musí prostě člověk prožít.
12 hodin na JIP, naprosto vyčerpaná, bolavá a hlavu plnou myšlenek, uteklo strašně rychle. Šla jsem se se sestrou osprchovat a přeložili mě na normální pokoj. Byla jsem štastná, že to mám už za sebou, - omyl, měla jsem bolesti v jizvě, jako bych měla nepřetržitou kontrakci. Byla jsem tam asi za histerku co nic nevydrží, když jsem si stále žádala o něco na bolest. Málo chodím, málo prdím a málo piju... to je ten důvod mi trvdila sestra. Kolem 11 jsem se málem složila u postele bolestí, nemohla jsem se narovnat, plakala jsem. Prý už mi nic na bolest dát nemohou, vyčerpaná jsem nakonec usla. Když si mě asi ve dvě odpoledne zavolali na sesternu že mi vytáhnout záda a dren z jizvy, nevěděla ani netušila jsem že jim tam zařvu bolestí. Jo, ten dren byl příčina, jako by mi vyškubli z břicha kus masa, ale do deseti minut bylo po bolesti a po pláči.

6ti nedělí - v pátek si pro nás přijeli oba, Honza i Karolínka, to bylo vítání a slžiček štěstí! Ani se tomu nedivím, tak moc se oba těšili, museli to vydržet krz zákaz návštěv. Konečně doma a vlastní postel. K neuvěření i s prsama ze kterých teklo mléko, teda nevím jestli se to dalo nazvat prsa... jedno možná ano, jako poslední stádium velikosti prsa, ale to druhé už bylo prostě vemeno (smích). Do smíchu moc nebylo, modlila jsem se at splasknou a hlavně mi tak nezůstanou, takto nemůžu mezi lidi. Začal proces s nahříváním ve sprše, odsavačkou a chlazením... jak se ale zvyšovaly dávky mléka, mě zásoby docházely. Nakonec jsem kojila převážně z toho "vemínka". Ale není kojení jako kojení, každé přisátí bylo větší a větší utrpení, až přišla na řadu Laktační poradkyně. Zatnout zuby, nechat přisát, přidat hadičku s UM mlékem, mazat, nechat střihout uzdičku... dvoudenní masakr, nervy a trápení nás všech jsem zakončila po návštěvě pediatra s verdiktem, že málo přibíráme. Takže od 3 týdne na UM příkrmu Hami.
Rada pro budoucí maminky - návštěvu LP doporučuji před, nebo co nejdříve po porodu -> jak správě přikládat, co používat na prsa, různé vychytávku Vám budou oprvdu užitečné a nebojte se v porodnici zeptat i na nástřih uzdičky pod jazykem, když se Vám bude zdát velká.
Ikdyž už nekojím, po dohodě jsme dostali žádanku do dětské nemocnice a uzdičku nechali střihnout, už jako prvenci správného mluvení.
Dnes mi začal poslední 6. týden, jizva krásně zahojená, gynekolog spokojený, prsa už skoro v normálním stavu, takže začnu/začneme se hejbat a měření opravdu nechám až na neděli 8.4.!

(21.5.) Ahoj, omlouvám se, že Vás tak zanedbávám, řešila jsem spoustu věcí, ale vezmu to pěkně po pořádku, ať se do toho nezamotáme. Jooo vlezla jsem po šestinedělí na váhu.. no hnus, co Vám budu vykládat, bylo tam skoro 96 kilo. Musí to dolů chtě nechtě! Začal mi kolotoč s doktory, domácností a UŽ dvěma dětmi. Mé staré články o tom, jak si vlasně užívám mateřskou dovolenou se mohou jít bodnout. Byla to dovolená s Karolínkou, ale ted to dovolená určitě není. Ale stěžovat si také nechci. Ikdyž sem tam Honzovi usnu dřív, než se stačí osprchovat, tak si čas a aktivity plánujeme jako rodina a klape to.
Zpět k mém aktivitám a hubnutí. Známí už ví, že mi nejede InBody, prostě jejich systém se nesrovnal s nejnovější aktualizací WIN10, přesto jsem Vás nechtěla zklamat tím, že nebude jarní FMPB, tak jsem vymyslela, že pojedeme online výzvu. Prostě máme změřeno krejčovským metrem, zváženo na osobní váze a cvičíme a jíme a jíme a cvičíme... Pokud se chceš přidat, napiš mi na FB.
Předcvičuji 3 hodiny týdně, procházky, běh z kočárkem... už zvednu nohy, takže bříško se mi krásně hojí, jen to jídlo v tom shonu nestíhám jak bych měla a chtěla. Před týdnem jsem zaskočila (jinak to ani říct nemůžu) na Brněnský RUN TOUR. Nešla jsem tam tentokrát zlepšit svůj osobák, ale jako psychycká a fyzická podpora kamarádky. Jooo jenže ona ten trénink nějak opoměla a rovnou se vrhla do závodu. Jooo blázen, to jsem si taky říkala, stějně jako, že to pro jednou zvládne když poběží alespon indiánský běh. Houby... už asi po 150m hlásí že nemůže. To jsem byla ještě klidná, čekal nás první kopeček a já se jí snažila slovně podpořit jak jen to šlo. Když jsem jí ale nedonutila běžet ani z kopce, chtěla jsem jí opravdu nakopat prdel, byla jsem "tvrdší" i v projevech, všichni nás předbíhali, štvalo mě to...  slib je slib, slíbila jsem, že jí neuteču, takže celých 5 km bylo poklusávání okolo ní. Doběhla, teda doběhly jsme v čase 46 minut a ten cíl jsem jí tak trochu pomstichtivě "osladila" joo.. roztleskala a rozfandila dav lidí, co stál okolo cílové rovinky. Někdo tam dokonce prohlásil, že doběhla za většího fandění a potlesku jak vítěz. (smích) Sranda musí být, ne! Prý už na žádný běh vživotě nejde(smích). Bacha, o pár dní mi píše, že příští rok to zaběhne.. výzva! Moc jí fandím, ale už bez slibu, že to boběžím a neuteču. Tak doufám že bude tentokrát trénovat.
Já mám už za sebou dokonce i 11km běh - prostě pocit k nezaplacení!!! Tak dobrou a slibuji že brzy zase napíšu.

Statistika pro nekojené děti:
Za půl roku jsme spotřebovali 22 krabic mléka Hami.

Nooo... zase mi ten slib nevyšel (smích). Ale zkusím se vrátit v čase a spomenout si na veškeré momentky co by stály za zveřejnění.
Ono vlasně bylo léto - krásné a dlouhé léto. Jako většina jsem ho trávila s holkama na koupališti a výlety. Nechyběla samozřejmě ani dovolená v Beskydech na chalupě u Ševců s milovanou skupinou kamarádů. No stavá se z této dovolené tradice - už máme zamluvený termín na rok 2019. Jooo a když už to tak píšu pěkně zpětně, tak tam na mě Honza s kamarády upekly tu nejbáječnější žádost o ruku <3
Léto plynulo, já začala pracovat na poloviční úvazek a než jsem se rozkoukala, byl konec prázdnin a Hodějské hody.
Je mi jasné, že Vás teď zajímá hlavně ta žádost (smích).... tak tedy víkend ve znamení hodů. Měla jsem malé podezření, že něco Honza chystá, neboť tu šaškoval s prstýnkama už asi měsíc. Ale že to udělá až tak... vytáhli mne na domácí sobotní zápas, že prý je to velká událost.... no šly tam s náma i kamarádky, pro které je fotbal naprosté tabu. No divných věcí v ten den bylo opravdu mnoho. Těšila jsem se na večerní zábavu. Měli jsem hlídání a já si mohla po dlouhé době tzv vyhodit z kopétka. Domluva byla jasná, o poločase se jde domů, musím se upravit na zábavu! Už jsme šahala po kočárku a začala shánět Karolínku na odchod, do mikrofonu se ozvala slova - "prosím své tři holky, aby došly na hřiště!" No krve by se mne nedořezal... Niky si chrupká v kočárku, Kája je bůh ví kde a já s drckem na hlavě, vyplašená koukám na holky a říkám, že nikam nejdu! Ale jdeš!!!! Ozvalo se z úst Zuzky, která hrabala v kabelce telefon. Zachránil mne až předseda klubu, který pro mne přišel, nabídl rámě a odvedl na hrací plochu. Já se raději koukala do země a v tom rozpaku si ani nevšimla triček kluků s nápisem VEZMEŠ SI MĚ? Lidi tleskali ve stoje, pískali a Honza si předemne klekl a třepající rukou mi nabízel ten nejkrásnější prsten. Kdo tam byl (a né že Vás bylo málo - smích) tak ví. Prostě to, co Vám tu píšu je jen malé PRD z toho, co se událo, jaké to bylo překvapení a ty pocity... to na papír dát nejde!
A ano, řekla jsem ANO!!! No a tak jsme zase ovládly na pár dní dění v Hodějicích :D :D :D

Od poloviny září jedeme naplno 2 večerní hodiny týdně, k tomu (když se sejdou) dopolední maminky a začátečníky a nakonec jsem kejvla na nabídku školy a vedu kroužek atletiky. Starší dcera Kája se dala na dráhu plavce a Niky jí následuje kurzema pro miminka. No joo, přes týden mám fakt fičák, ale jsem ráda, že není čas pro nudu a řešení kravin. Vlasně sem si na ten frmol tak zvykla, že mi chybí už i o výkendu (smích).
A aby toho nebylo málo, tak jsem se rozhodla investovat do nového měřícího přístroje Tanita BC 1000 PROFI a odstartovla jsem další řadu soutěže FMPB - For My Perfec Body - 8 řada - kdy společně hubneme, učíme se jíst a jde nám to!
O soutěži a výsledcích se dozvíš zde na webu pod kolonkou FMPB VIII. akce! Také jsem zvážená, sportuju, jen to jídlo zanedbávám, ale půjdu s kůží na trh hned po skončení soutěže a dalším měření. Něco dole je, tělo se spevňuje (prsa stále velká). Už to nejde tak, jako po prvním porodu. Asi na tom něco bude, že s věkem to jde mnohem hůř.
Tak dneska se s Váma loučím, v týdnu to jednoduše nedávám a do 22 hodin jsem KO. Pokud chci sklízet "ovoce" na svém těle i duši, tak odpočinek a spánek je důležitý. Taky doufám, že ten fičák, co řádí venku už konečně odfičí a já budu moci zase na ranní běh s kočárkem. Sledujte mne na FB! Totiž haluz tohoto roku je registrace na Predator Run, který je už za týden (na Martina). Tak pááá <3

Nezapomeňte sledovat:

FB stránku - Be Fit With Lucie

FB stránku pro maminky - Be Fit maminko

FB skupinu - Cvičení s Luckou (Hodějice)

HORMONY